25.10.2011 jsme se vrátili po 22. hodině domů z důležité návštěvy. Byli jsme v lesovně Vytůň u Říhů. Cílem této návštěvy bylo nejen setkání s milými lidmi, ale především  setkání Artemis s Lordíkem. A jak už to při člověkem zinscenovaných schůzkách fenky s pejskem bývá, proběhlo krytí. Artemis přijela domů spokojená, ještě několik dnů se s Chňapinkou za asistence Dassi oddávala "krycím" aktivitám (viz foto).

Po 2 týdnech se malinko změnilo její chování, více spala, byla ještě mazlivější než obvykle, častěji vrčela zejména na malou Dassi. Později se jí zvětšily bradavky, byly jemné, růžové a malinko se vyplnilo bříško. 31. den po krytí jsem si ji začala brát s sebou do práce, aby nemusela s venčením čekat až do mého návratu.
Podle nápadných změn v jejím chování, které byly totožné se změnami při její minulé březosti, a nenápadných změn tělesných se zdálo, že vše probíhá jak má. Nakoupila jsem pro očekávaná štěňátka startovací granulky, podložky na čůrání, hračky. Zvolna jsem zvyšovala krmné dávky. Kolem 50. dne po krytí začala Artemis stejně jako při minulé březosti odmítat některé dosud oblíbené pamlsky, nechtěla chodit na dříve vítané dlouhé vycházky, věnovala se odpočinku, spala, vyhledávala klidná místa. Bříško sice bylo podstatně menší než minule, ale ostatní známky svědčily pro možnou graviditu, takže jsem očekávala méně početný vrh. Přesvědčivé pohyby štěňátek jsem nehmatala, ale pokud by štěňátko bylo vysoko v děložním rohu, bylo by obtížné je zjistit šetrným vyšetřením pohmatem.
Změnila jsem konfiguraci našeho lůžka tak, že jsem matraci přehodila na dolní výsuvný rošt, aby nastávající maminka nemusela překonávat výškovou překážku. Přestože bříško moc kulaté rozhodně nebylo, nachystala jsem s blížícím se termínem porodu porodnici, všechny potřebné věci (ručníčky, nůžky, váhu, teploměr, chirurgickou nit na podvázání pupečníků...) a zajistila jsem veterinárního lékaře, který kvůli nám měl vánoční pohotovost.
73. den po krytí bylo zřejmé, že u Artemis proběhla falešná březost se všemi příznaky, jak je popisuje MVDr. Zdeněk Procházka ve své moudré knize. Nyní se její chování postupně vrací ke starým zvyklostem, zduřelé mléčné žlázy se naštěstí vstřebávají a já mám novou chovatelskou zkušenost. Všech, kteří čekali na stěňátko, je mi líto.