Můj tatínek Dalamánek i moje teta z otcovy strany Debrecínka, oba z Valentinky, ale i má maminka Chňapinka Valentinka, mají řadu zkoušek, nejvíce  tatínek.
Já nemám žádnou!
Na tatínka jsem hrdá, v letošním roce se stal interšampionem práce, a přiznám se, že jsem netrpělivě čekala na příležitost, kdy budu moci předvést vše, co dřímá v mém loveckém srdíčku.

 

Na jaře jsem doma mnohokrát zaslechla slůvka " paní Hájková " nebo " Dana ", což prý je totéž, která znamenala, jak jsem se dozvěděla od maminky Chňapinky, že se blíží čas, kdy si konečně vyzkouším investice mých rodičů do mé genetické výbavy v pracovní oblasti. Čas rychle kvapil a v sobotu 30.6.2007 se celá naše smečka přesunula na Domažlicko. Večer, brzy po ubytování v penzionu, jsme se všichni řítili k zámku v Chocomyšli, kde bylo na louce mnoho mých kolegů všech 3 velikostních rázů i osrstění a jejich páníčků. Všichni jsme byli plni očekávání. A tady jsem konečně začala chápat význam těch slov. Paní Dana Hájková je organizátorkou našeho summitu. Paní Dana Hájková nám umožňuje rozvíjet naše lovecké vlohy a cvičí naše páníčky. Ti jsou ze všeho pořádně vykulení. Ještě že nás mají, my to zvládáme s nadhledem. Paní Dana Hájková zajistí vše, co vypadá naprosto samozřejmě zejména proto, že vše tak dokonale funguje. Vše je perfektně zorganizováno a za vším je obrovské úsilí a nadšení pro věc.

 

Téměř všichni účastníci tábora se už v neděli začali připravovat na zkoušky. Ovšem například moje maminka přijela jen na rekrační pobyt a samozřejmě mi byla v náročném výcviku oporou. Také mě opečovávala a čistila mi ouška.

 

Každá zkouška má řadu předmětů, disciplín, některé z nich jsme museli cvičit už před táborem, ale mnohé až na něm. Pro každou disciplínu byli zajištěni zkušení a vlídní výcvikáři. Každý pejsek měl denně pracovní harmonogram. Dny naplněné pilnou prací a posezením v kolektivu milých lidí svižně ubíhaly, pracovní vypětí bylo veliké a brzy nastalo zkouškové období.
První zkoušky - zkoušky vloh - byly ve čtvrtek 5.7.2007. Startovalo 10 pejsků. Po slavnostním zahájení a losování startovních čísel jsme byli rozděleni do 2 skupin a každá skupina odjela se svými rozhodčími do honitby. Na zkouškách vloh je pejsek hodnocen z 8 předmětů ( nos, hlas, poslušnost, chování po výstřelu, vodění na řemenu, slídění, stopa živé zvěře, stopa vůdce ). Počasí bylo příznivé, v noci pršelo a ráno bylo polojasné, bez deště a vše krásně vonělo.
Moc jsem se snažila, pracovala jsem jako ďas a vysloužila jsem si ze všech předmětů nejvyšší známku ( 4 ), získala jsem tedy 188 bodů, zkoušky vloh jsem absolvovala v I. ceně. Při odpoledním slavnostním vyhlášení výsledků se ukázalo, že jsem zkoušky udělala ze všech pejsků nejlépe a stala jsem se vítězkou zkoušek.

V pátek 6.7. jsem odpočívala, sbírala fyzické síly, tříbila nově získané zkušenosti a radovala se z toho, že jsem tatínkovi Dalamánkovi a mamince Chňapince včera neudělala ostudu. Byla jsem s maminkou na špacírku, dostala jsem od ní poslední rady a obě jsme šly brzy spát, abych byla zítra v dobré kondici.

Nejsem trémistka, takže jsem se k slavnostnímu zahájení klubových barvářských zkoušek ráno 7.7.2007 dostavila svěží a natěšená. Po vylosování startovních čísel se osmičlenná skupina rozpadla na dvě čtyřčlenné a vyšli jsme s pány rozhodčími do lesa. Každý z nás postupně plnil jednotlivé předměty zkoušek. K práci na pobarvené stopě jsem se dostala až jako poslední, ale věděla jsem od maminky, že to není žádné neštěstí, tak jsem zachovala chladnou hlavu a dobrý nos. Zhaslý kus jsem dohledala a získaly jsme, já a panička, 2 úlomky dubových větviček, jeden nosila panička na pravé straně klobouku a druhý já na řemenu. Za tuto disciplínu jsem dostala plný počet bodů. Celou zkoušku jsem absolvovala v I. ceně a celkově jsem se dnes umístila na 2. místě. Jsem já to ale šikovná fenečka.

 

Ještě mám před sebou jednu veledůležitou zkoušku, na kterou jsem na táboře trošku začala trénovat. Jde o norování. Zatím nejraději noruji myšky. Jsem ráda, že mě panička do třetí zkoušky nenutila a že respektuje můj názor.
Někteří pejskové poslední den výcvikového tábora zkoušku z norování absolvovali. Moc šikovný byl můj nevlastní strýček a současně polobratr Quentin T. Valentinka. ......Neříkejte mi, že já tam ty geny na norování nemám.

V neděli tábor skončil. Žiji teprve 18. měsíc a uplynulý týden byl z těch nejhezčích v mém životě.

Vím, že rok má 4 období, léto je už v plném proudu, po něm přijde podzim a zima a potom budu pozorně naslouchat a těšit se, že opět uslyším ta kouzelná slůvka..." paní Hájková "........." Dana "..........