Moje babička z maminčiny strany Twinky, která žije v chovatelské stanici Valentinka, má literární nadání. Já, ARTEMIS, je nemám, ale zato mám veliké nutkání podělit se s vámi o jeden veliký psí úspěch. 

16.6.2007 jsme v časných ranních hodinách odjížděli na národní výstavu psů do Drážďan.Naše výprava bývá vždycky čtyřčlenná. Samozřejmě, že nejdůležitějším článkem jsem já a moje maminka Chňapinka. Doprovází nás páníček, který zajišťuje přesun do cílového místa a zpět, a panička, která se stará o naše blaho a při posuzování na výstavě s námi pobíhá v kruhu a šeptá nám milá slůvka.
Cesta do Drážďan byla zpočátku komplikována objížďkou Erfurtu, ale nakonec jsme dorazili včas. Tentokrát jsme měly, já a maminka, na výstavě za úkol zvítězit ve svých třídách ( já ve tř. mladých a maminka ve tř. šampiónů ) a maminka ještě v dospělých fenách. Oběma se nám to podařilo a tak si maminka splnila podmínky pro udělení titulu Šampión Německa VDH i DTK a já Junior šampión Německa. Zbytek naší výpravy se nestačil ještě pořádně zaradovat a už jsem běžela proti mamince o nejlepší fenu a zvítězila jsem. Německý rozhodčí pan Jochen Eberhardt byl velice příjemný, obě nás moc chválil a napsal nám úžasné posudky plné superlativů. Potom jsem běhala s nejlepším psem, porazila jsem ho, a stal se ze mě BOB ( Best of Breed ) = vítěz plemene. To už páníček i panička zářili štěstím a  hned se vypravili na nákup dárečků. Dostaly jsme nový pelech, takový fakt ještě nemáme, a spoustu sušených rypáčků, čumáčků, střívek a jiných pochoutek, které tak úžasně voní.. Čekání na odpolední soutěže uteklo celkem rychle a brzy přišla na řadu FCI skupina IV – jezevčíci. Nastoupilo 9 vítězů plemene a rakouský rozhodčí pan Helmut Suppan pečlivě vybíral až zvolil do užšího výběru 3 jedince – krátkosrstého standardního jezevčíka, dlouhosrstého standardního jezevčíka a mě. Pak to ještě chviličku trvalo, napětí bylo veliké, ale já jsem byla v klidu a stála jsem ve výstavním postoji. Na 3. místo pan rozhodčí vybral krátkosrstého standardního , na 2. místo dlouhosrstého standardního a pak se do potlesku ozvalo drnčivé „rrrauhhaarrr Zwerrrg Teckel“ a já jsem s paničkou běžela k vítězné jedničce pro veliký pohár a gratulace. Stala jsem se BOG ( Best of Group ) = vítěz FCI skupiny. WAW!!!

Naše výprava měla obrovskou radost. Pak následovala malá pauza, kdy běhali o BOG pejskové ostatních FCI skupin, a po ní byla soutěž o nejkrásnějšího mladého jedince výstavy. Do kruhu nastoupilo více než 35 vítězů třídy mladých všech 6 posuzovaných FCI skupin ( I, III, IV, VI, VII,VIII ). Soupeři byli nádherní a vybrat nejhezčího z nás přišel rozhodčí pan J. Eberhardt. Věřte nebo ne, nezapomněl na mě. Nejprve jsem byla vybrána do užšího výběru a pak to z konferenciérových úst opět zadrnčelo – „rrrauhhaarrr Zwerrrg Teckel“. Dostala jsem další pohár a stala jsem se BIS/J ( Best in Show/Junior ). WAW!!! WAW!!

Odnesly jsme pohár do našeho ležení a hned jsme nastupovaly do poslední soutěže o nejkrásnějšího jedince výstavy – BIS  ( Best in Show ). Nastoupilo 6 BOGů a výběrem vítěze byl pověřen rozhodčí pan H. Suppan. Každý pejsek se individuálně předvedl v pohybu i v postoji, pak jsme chodili všichni a potom nás pan rozhodčí seřadil podle velikosti a já jsem stála na posledním místě. Nebyl to pro mne dobrý pocit. Pan rozhodčí nás všechny obešel, podal každému vystavovateli ruku a odešel ke konferenciérovi. Po chvilce napětí  v ozářené hale už potřetí zaznělo to drnčivé „rrrrrauhhaarrrrrr Zwerrrrrg Teckel“ a já ARTEMIS , božská Artemis, jsem se v 17 měsících stala nejkrásnějším jedincem výstavy - BIS.  WAW!!! WAW!!! WAW!!!

Mám ovšem problém. Ve 2 posudcích z výstav mám napsáno, že jsem fena s velkou budoucností. Nevím, jak budoucnost vypadá, či zda tohle už byla právě ta budoucnost. Nevím, jak dlouho budoucnost může trvat. Uvidím….