Zima 2009/2010
První sněhovou vločku jsem spatřila už v polovině října, kdy jsme při našich horských túrách na stinných místech i v odpoledních hodinách nacházeli také bělavý poprašek jinovatky. To byly první signály blížící se zimy, jejíž skutečný příchod na sebe dal ještě dlouho čekat. Na začátku prosince celá naše smečka směřovala do rakouského Welsu, abych se tam předvedla na dvoudenní mezinárodní výstavě. Jeli jsme tentokrát o 2 dny dříve, abychom se podívali po okolí. Ubytování jsme měli zajištěné v nedalekém městečku Gallspach. Bydleli jsme na statku, který byl částečně přebudován na penzion. Pokoj v přízemí byl prostorný, s velkou předsíní, kuchyňkou a příslušenstvím. Dřevěný selský nábytek, výtečná domácí strava a vlídní majitelé.
Při jednom výskoku maminky Chňapinky do vysoké selské postele jí páníček
nešikovně uchopil, došlo k nepříjemné rotaci trupu a byl z toho malér.
Ne hned. Zpočátku maminka reagovala bolestivým zakňučením jen při
některých pohybech, ale po několika dnech, když už jsme byli zase doma,
se ukázalo, že jde o závažnější poranění – o vyhřezlou ploténku. Maminka
chodila opatrně, jindy pěkně rovný hřbet měla vyklenutý a její krok
vzadu byl zkrácený a pomalý. Chuť k jídlu měla Chňapinka jen minimální,
někdy ale misku ochotně vyprázdnila. Dva dny byly kritické, to maminka
opakovaně čůrala doma, často bezprostředně po návratu z venčení. Stále
jen ležela a občas zasténala. Zvláště v těchto dvou dnech byla panička
naplněna velkými obavami a úzkostí, že se stav maminky zhoršuje. Ani
injekce nepřinášely žádný obrat! Pak nasadil náš pan doktor Carprodyl a
absolutní klidový režim. Do ložnice byla postavena klec a maminka v ní
kromě krátkých venčení trávila všechen čas. . |